Novák: „Roztomilý už nikomu nepřipadám”
Mimořádně nadaný a úspěšný, teprve třináctiletý pianista a houslista Matyáš Novák z Hradce Králové vyprávěl o svém životě s hudbou i bez ní pro náš Deník už před dvěma lety.
Během nich se v jeho životě změnilo, nebo spíše posunulo dopředu mnoho věcí…
V závěru minulého měsíce uspořádalo České centrum v Berlíně ve spolupráci s velvyslanectvím České republiky v Německu slavnostní koncert u příležitosti 170. výročí narození Antonína Dvořáka, které připadlo na 8. září. Koncert, který zahájil český velvyslanec Rudolf Jindrák, byl spojený s promítáním filmu Deo gratias o Dvořákově životě a díle a vystoupil na také Matyáš Novák.
Rozhovor
Jaký je to pocit hrát na tak významné akci?
Pro mě jsou významná všechna vystoupení. Ale je pravda, že mě napadlo, že v Německu nehraju jenom za sebe, ale za celou Českou republiku. Navíc s příjmením Novák jsem vlastně typický Čech a samozřejmě jsem si přál, aby si posluchači řekli, že mají v Čechách šikovné kluky.
A povedlo se?
Dvořák je podle mě náš největší skladatel, hrát jeho skladby je pocta a odpovědnost zároveň. V první polovině jsem hrál na housle Dvořákovy Romantické kusy za klavírního doprovodu mého učitele Iva Kahánka a ve druhé polovině jsem hrál na klavír výběr z Poetických nálad a Humoresek. Jako přídavek jsem zaimprovizoval. Říkám si, že kdyby se moje hraní lidem nelíbilo, na přídavek by nedošlo.
Co tě čeká v nejbližší době?
Mám před sebou několik soutěží a každý měsíc mám naplánováno několik vystoupení. Moc se těším na 22. říjen, kdy budu hrát s Filharmonií Hradec Králové Mozartův klavírní koncert C dur K467. Je to sobota odpoledne, takže mohou přijet i lidi z okolí, pro které je problém dostat se v týdnu do Hradce. Podle mě je tenhle Mozartův koncert jeden z nekrásnějších, jaké byly pro klavír napsány. Navíc si myslím, že Mozartovu hudbu musí mít rád každý.
Proč si to myslíš?
Mozart je plný pocitů. Je v něm radost, vtip, legrace, bolest, smutek i trápení. Ty pocity pozná každý. Nemusíte být žádný hudební odborník, abyste se v tom vyznala. A je jedno, jestli je vám deset nebo devadesát. Kdyby žil Mozart dnes, byl by superstar.
S hradeckou filharmonií budeš hrát poněkolikáté. Je nějaký rozdíl ve vaší první spolupráci a té nynější?
Čím jste mladší, tím je to svým způsobem jednodušší. Malé dítě působí na všechny hrozně roztomile, a pokud se náhodou něco nepovede, tak i to je roztomilé. Mně je třináct, stále jsem ještě dítě, ale roztomilý už nikomu nepřipadám. Kdybych to na jevišti matlal, tak si lidi řeknou: Proč tam leze, když to neumí.
Máš vůbec čas na nějaké koníčky?
Mám rád vlaky, jízdní řády a historii železniční dopravy. Taky chovám slepice. Na jaře bych si chtěl pořídit plemeno drážďanky, ale nedaří se mi spojit se s chovatelem. Baví mě pěstovat zeleninu, sbírám porcelánové hrníčky a strašně rád peču.
Máš svoje osvědčené recepty?
Rodině chutná ořechová roláda se šlehačkou, vanilkové rohlíčky, ale mají rádi i moje buchty.
Už se ti nějaký moučník nepovedl?
Jednou jsem se rozhodl, že vymyslím vlastní recept. Na počest velkého skladatele jsem výtvor nazval Dvořákovy řezy. Ani pipky to nežraly. Tatínek prohlásil, že něco podobného měl Dvořák patrně k obědu v den svého skonu.
A co škola?
Základní, nebo hudební?
Obě.
Dobrý. Mám rád svoje školy. Chodím do 7.B na ZŠ Josefa Gočára v Hradci Králové. Sice často chybím, ale když už dorazím, líbí se mi tam. Vždycky mě překvapí, když slyším, že někdo nesnáší nějaký předmět nebo učitele. Mně se to nikdy nestalo. Pokud jde o hudbu, jsem žákem ZUŠ Jižní Město v Praze 4.
To jezdíš každý týden do Prahy?
Přesně tak. Jezdí se mnou děda s babičkou a je to strašně dobrodružné, protože cestujeme vlaky Českých drah. Pro mě je to pokaždé takový výlet a těším se stejně jako můj brácha, když měl jet se třídou na výlet parníkem. Já se můžu těšit každý týden.
A na se vlastně tolik těšíš?
No přece na ty hodiny! Chodím na housle k paní profesorce Vlachové z Pražské konzervatoře, na klavír k panu doktoru Kahánkovi z HAMU a na improvizaci k profesoru Pazourovi. Jsou super. Vlastně mi nepřipadají ani jako učitelé, spíš jako rodina.
Máš úžasné učitele, krásné příležitosti. Je něco, co bys chtěl ve svém hudebním životě vylepšit?
Samozřejmě stále musím vylepšovat svoje hraní. To je jasné. Ale je tu ještě jedna věc, kterou bych chtěl vylepšit, nebo spíš změnit. Připadá mi, že by klasickou hudbu mohlo poslouchat víc lidí. Když někdo řekne, že byl na koncertě vážné hudby a byl to děs běs, tak to ještě dovedu pochopit, pokud to neříká o Mozartovi nebo Bachovi. Ale problém je, že klasiku kritizují i lidé, kteří na koncerty nechodí. Proto bych si přál, aby přišli na můj koncert. Pokud budou mít i potom pocit, že je to hrůza, alespoň to bude podloženo osobní zkušeností.
Zajímalo by mě, co si přeje kluk jako ty k Vánocům.
Chtěl bych nový jízdní řád Českých drah. To domlouvá s Ježíškem každý rok děda. Taky bych si přál urtextové vydání Beethovenova 5. klavírního koncertu a ladicí kliku. Chtěl bych se naučit ladit si sám piana.
Když jsme spolu před časem mluvili, chtěl ses stát dirigentem. Stále to platí?
Rozhodně ano. Hrozně mě láká představa, že bych mohl dirigovat svoje učitele.
