46. Smetanovské dny v Plzni přinášejí řadu mimořádných komorních koncertů. Umělecky vrcholným okamžikem se 9. března stalo provedení klavírní verze Smetanovy Mé vlasti od Jindřicha Kàana z Albestů v rámci koncertu nazvaného Smetana Reborn. Sólistou večera byl dnes již mezinárodně renomovaný osmadvacetiletý klavírista Matyáš Novák. Těžko bychom hledali u nás a možná i v zahraničním měřítku podobný typ umělce. Matyáš Novák je imponujícím virtuosem, který svým uměleckým naturelem oživuje atmosféru koncertů z přelomu minulého století. Jako kdyby se v 21. století opětovně zjevil mladý Liszt nebo jeho nejlepší žáci.
Svým provedením Mé vlasti v Kàanově úpravě Matyáš Novák ukázal ale mnohem více než jen klavírní virtuozitu. Přesvědčil, že skvěle zahrané klavírní úpravy symfonických děl mohou i dnes zaujmout publikum. V jeho podání Má vlast skutečně ožila. Kàanova úprava je natolik technicky obtížná, že nebyla v minulosti nikdy veřejně provedena. Čekala neuvěřitelných více než sto let na svého interpreta, který ji bude věřit a postaví se za ní s celou uměleckou opravdovostí. Po ročním studiu a v podstatě i badatelské činnosti nad proveditelností dávného klavírního partu se Matyáš Novák tohoto úkolu ujal s odzbrojujícím elánem, pokorou a také úžasnou schopností vystavět Smetanovo symfonické veledílo v tradicích těch nejlepších interpretačních počinů. Při poslechu Matyášovy hry jsem si pomyslel, že taková skvělá interpretace Mé vlasti předčí i mnoho průměrných orchestrálních provedení. Povedlo se mu klavírem představit symfonický orchestr v celé nástrojové šíři a barevnosti. Posluchači slyšeli flétny, šelest větviček v Šárce, zemitou polku ve Vltavě, prolínání smyčců i zvuků dechových nástrojů, velkolepost Tábora s bojovým odhodláním někdejších válečníků, úžasnou gradaci v Blaníku s vracejícím se motivem Tábora, ale i krásu naší krajiny. To všechno interpretace obsahovala. Zdařilé podání takové technicky náročné úpravy vyžaduje mimořádnou zvukovou představivost sólisty. A skutečně i v komornějším sále Domu hudby velký Steinway nikde násilně neburácel a zvuk klavíru ani v nejexponovanějších místech neztrácel konkrétní harmonické kontury. Naposledy je na místě smeknout i před fyzickým výkonem, který je spojen s provedením tohoto veledíla. Kàanova úprava je totiž doslova přeplněná akordickými i oktávovými pasážemi.
Jindřich Kàan z Albestů musel být skutečně technicky skvěle disponovaným klavíristou lisztovského ražení. Jeho originální skladatelské dílo je vcelku rozsáhlé. V minulosti se uváděl například jeho balet Bajaja. Ale ostatní skladby zapadly (možná i nespravedlivě) v prach zapomnění, byť mnohé z nich ani v době jejich vzniku nezaujaly a neprosadily se do pravidelnějšího koncertního či divadelního provozu. A tak je Kàan dnes spíše znám jako autor virtuózních klavírních úprav, coby někdejší ředitel Pražské konzervatoře a klavírní pedagog. Dokonce se dá říci, že technické požadavky některých klavírních úprav překonávají i ty Lisztovy. V letošním roce uplynulo 7. března 100 let od úmrtí tohoto zajímavého umělce. Koncert na Smetanovských dnech se tak vlastně konal dva dny poté a velkolepě uctil jeho uměleckou památku a odkaz.
Plzeňský koncert s Kàanovou úpravou ale nebyl jedinou vzpomínkou Matyáše Nováka na Jindřicha Kàana z Albestů. Matyáš Novák totiž celý cyklus Mé vlasti uvede 7. dubna i ve slavné newyorské Carnegie Hall, předtím také v Římě a samozřejmě rovněž na festivalu Smetanova Litomyšl. V jeho osobě máme co činit s výrazným umělcem, jakých se rodí jen poskrovnu. Takto svého času ohromoval publikum mladý Rudolf Firkušný nebo Jan Kubelík. Ohromná hudebnost, ale i umělecká inteligence je předpokladem toho, že se Matyáš Novák může jednou stát pokračovatelem jejich hvězdných výkonů a koncertních kariér. Již teď projevuje i kompoziční talent. Vlastní klavírní úpravy symfonických či operních děl našich slavných skladatelů jdou ve stopách jeho skvělých dávných předchůdců. Je na místě si přát, aby nejen umělecké či nezbytné manažerské možnosti, ale i štěstěna byly Matyášovi nakloněny do té míry, že jeho kariéra a umělecká proslulost ho postaví do stejné řady takových ikon klavírní virtuozity, jakými byli Vladimír Horowitz, Arthur Rubinstein, György Cziffra či ještě před nimi Emil von Sauer a Moritz Rosenthal. Umělecké nadání a osobní charisma k tomu rozhodně má.
Vladislav Vilímec
Zdroj: https://www.polyharmonie.cz/matyas-novak-nadchl-kaanovym-smetanou/
